Česká elektronická knihovna

BÁSEŇ DNE 14. 10.

14. 10. 1890 zemřel Josef Václav Frič, český spisovatel, novinář a politik. Coby představitel radikálního studentského spolku Slávie se Frič stal důležitou osobou svatodušních bouří roku 1848; po potlačení nepokojů v Praze odjel na Slovensko, kde spoluorganizoval protimaďarské povstání. Po návratu do Prahy roku 1849 pokračoval v politické aktivitě, záhy byl ovšem zatčen a za spoluúčast na přípravě tzv. májového spiknutí byl roku 1851 odsouzen pro velezradu k 18 letům vězení. Trest si odpykával v Komárně, roku 1854 byl omilostněn a žil pod policejním dohledem, roku 1858 byl opět zatčen a o rok později propuštěn pod podmínkou, že opustí Rakousko. Následujících dvacet let strávil v zahraničí, odkud se nadále pokoušel organizovat politické protirakousky zaměřené akce; do Čech se vrátil roku 1879, stáhl se z politického života a věnoval se literární a novinářské práci.

Za Jos. V. Fričem. Xaver Menhard Litoměřický

Za Jos. V. Fričem. (Památce otcovského přítele.) Když mužů nejvíc třeba nám, Tys odešel – vlasť opustil... Bys reakce tmu nezřel vícvíc, snad ve tmu hrobu Jsi se skryl?... A přítel jako nepřítel svůj soud o Tobě vyslovil: „Byl mužem sice statečným, však příliš ideálním byl.“ – – – Moh’s v teplém sedět úřadě a blaho míti za podíl, žít v pohodlí a zbohatnout, snad řád i získat – mnohých cíl... 156

celá báseň