Rodnému jazyku.

Jaroslav Vrchlický

Zníš jako hudba tichá z milenců šťastných úst, Máj věru sám to dýchá, vše cítím plát a růst. Zníš jak fanfáry slávy, když hlásáš dědů zvěst; ba v tobě s všemi právy vlast mrtvá živa jest. Zníš našich hvozdů echy, zníš plesem našich luk, hřmíš bouří, úpíš vzdechy, jsi našich srdcí tluk! Však nejdivějším stonem, jenž sahá k srdci až, ty poplašným zníš zvonem, jak stará Chodská stráž. Že vzlyk ten letí světem, vše spáče zburcovat: když drahým našim dětem vrah tebe chce z úst rvát!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

40. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZVONY. (Josef Václav Sládek)
  2. 26. Nynější hudba. (František Zdobnický)
  3. VEČERNÍ ZVONY. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  5. Hudbě. (Eliška Krásnohorská)
  6. Vzduchem hučí to a zvoní, (Jan Neruda)
  7. HUDBA V POUSTEVNĚ. (Rudolf Illový)
  8. KLID. (Jaroslav Vrchlický)
  9. V nádvoří Pražského hradu. (Emanuel z Čenkova)
  10. W. W. Tomkovi ke dni 31. května 1903. (Jaroslav Vrchlický)