Do památníku.

Jaroslav Vrchlický

Ó nemysli, čas prchající že blaho tvoje zachvátí, ty poklid v srdci, úsměv v líci se nad hroby uč doufati! Ten nikdy mnoho nevykoná, kdo jen své slzy počítá; ty v činech svých buď růže vonná, jež vůni svou všem poskýtá. Viz přírodu! Ta věčně žije, jen srdce sobců kamení, nám v žíly z její hrudi lije se krása, síla, nadšení. Nám volnosti zvěst není bájí, nám pravda nespí v domněnkách, vždyť bůh, který žil dříve v ráji, teď trůní v našich myšlénkách.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

61. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Není větší dálky... (Růžena Jesenská)
  2. Pouze co urveme v života všednosti, (Jaroslav Vrchlický)
  3. RADA MÉMU SYNU. (Antonín Klášterský)
  4. HOŘKÁ PÍSEŇ (Růžena Jesenská)
  5. Rána. (Jaroslav Vrchlický)
  6. EPILOG (Petr Fingal)
  7. 8. Básníkům bolem sklíčeným. (František Zdobnický)
  8. VAZAČKA KVĚTIN. (Antonín Klášterský)
  9. Což ale ty víš, co je žití? (Jaroslav Vrchlický)
  10. NA RUB SVÉ PODOBIZNY. (Otakar Auředníček)