Vánoce.

Jaroslav Vrchlický

Hlas zvonů táhne nad závějí, kdes v dálce tiše zaniká; dnes všecky struny v srdci znějí, neb mladost se jich dotýká. Jak strom jen pohne haluzemi, hned střásá ledné křišťály, rampouchy se střech visí k zemi jak varhan velké píšťaly. – Zem jakby liliemi zkvětla, kam sníh pad’, tam se zachytil; bůh úsměv v tvářích, v oknech světla a v nebi hvězdy rozsvítil. A staré písně v duši znějí a s nimi jdou sny jesliček kol hlavy mé, jak ve závěji hlas tratících se rolniček. Můj duch zas tone v blaha moři, vzdech srdcem táhne hluboce, a zvony znějí, světla hoří – Ó vánoce! ó vánoce!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

44. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  3. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Pod sněhem. (Josef Kuchař)
  5. báseň bez názvu (Josef Kuchař)
  6. Ještě zimní sujet. (Antonín Sova)
  7. LAPENÉ SRDCE (Antonín Sova)
  8. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  9. Blažení. (Alois Škampa)
  10. ZIMNÍ DEN (Antonín Sova)