Ofelie.

Jaroslav Vrchlický

Ten věnec dovij v uschlé vrby stínu, ten věnec dovij, růže moje bledá, ta těžká noc, jež padá na krajinu, ta těžká noc se z tvojí duše zvedá Slyš na vodách, slyš v rákosí to lkát: Ten věnec dovij a jdi spat! Hle imortely, astry v něm se skvějí, i vlčí mák v něm rudým nachem hoří, a lístky, kde se tvoje slzy chvějí, si šeptají: „Jak pěkná jest v svém hoři!“ Snad o tvé lásce bude se ti zdát... Ten věnec dovij a jdi spat! Od tebe v dálku bílá růže plyne, tvá mladost snad či vzdech tvé lásky za ním? Žel, časem láska, růže proudem hyne! Tvá ňadra dmou se a vlas padá k skráním, v strhaném oku chce to znova vzplát Ten věnec dovij, půjdem spat!

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

7. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IV. STARÁ PANNA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. ZA VOJÁKEM (Božena Benešová)
  3. RONDA. (Vladimír Frída)
  4. XVI. V těch nocích zlých, kdy nelze zdřímnout oku, (František Leubner)
  5. 75 Ty růže, jež jste na cestu mi dala, (Jan Evangelista Nečas)
  6. Podzimní. (Beneš Grünwald)
  7. Dvě slzy. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Ballada mému dítěti. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Podzimní motiv. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Květnice života. (Jaroslav Vrchlický)