Bohdanu Záleskému.

Jaroslav Vrchlický

Jak starý štěp, skráň jehož stříbrem zkvětla, rozpínáš větve hojně obtěžkané, z nichž písní manna v slovanský svět kane a v srdce naše tekou proudy světla. Tys ukázal, byť osudu zášť zhnětla kmen národu, kdo sílu má, že vstane; Tvým dechem z půdy vrahy rozdupané jak anděl boží láska k práci vzletla. Dva věky líbají se na Tvé skráni; lesk doby mroucí a svit doby příští. V nich srdce Tvé jest skvoucí démant ryzý. A také světlo z něho kol se prýští, že těm, jež jednou stihlo jeho plání, zář ideálu z duše nevymizí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

svatopluk, velehrad, moravan, morava, slavský, vrahův, slovanský, mojmír, bořivoj, metoda

153. báseň z celkových 160

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 19. Málo předce má vlast naše synů, (František Sušil)
  2. III. Blahověstcové Slovanstva, (Vincenc Furch)
  3. Ozvěna roku 869. (Vilém Ambrož)
  4. Slavnostní sbor. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  5. I. Kleslo těžké jarmo, (Vincenc Furch)
  6. Jsme národ jeden. (Jaroslav Tichý)
  7. Má píseň světem putuje (Jiljí Vratislav Jahn)
  8. 145. Bože dobrý, toli zlých se ruhů (František Sušil)
  9. IV. Ha ty slunce, Velehrade náš! (Vincenc Furch)
  10. Tatranskému lidu. (Vojtěch Pakosta)