I. EVA.

Jaroslav Vrchlický

Podzimní sluníčko, sluníčko smutné, uhasne brzičko, jako když utne. Nežli se vytratí, loučí se s námi, naposled pozlatí strop, zdi i rámy. Naposled ozáří všecko svým zlatem, dcerušce po tváři sjede též chvatem. Na vlásky skane jí, svitem je skropí, ba v zlatou peřeji celou ji ztopí. Pohladí naposled vlásky ty jasné, a než jsi k horám vzhled’, zanikne, zhasne. Hádej teď divnou věc, kde je zrak zočí? Celičké svítí přec dcerušce z očí. To slunce zemi nelíbá, z kolébky k nám se nahýbá tvůj, Evo, úsměv milý! Nám na blaha je vrcholu, jak bychom tiše pospolu číš blaha pili. A nejsou to dvě fialky, když zima prchá do dálky, jsou, Evo, tvé to oči, ty kvetou jako blankyt sám a roní světlo tiché nám, kam noha vkročí. A nebrouká to, plný dum kde vážný hvozd lne k oblakům, doupnáků snivá druže, to zkoušíš, dítě, řeči taj a nám to zní jak z ráje báj, kol kvetou růže! Zasmušilý paedagog mračné stáhl brvy nad písněmi, jež jsem pro tě ňader svých psal krví. Málo je v nich moudrých rad, mnoho zdobných frází, mnoho lásky, kterou pouze prý se mládež kazí. Dítě prý se učí z nich ješitnosti pouze, jak by bylo vínkem žití, cílem lidské touze. Třeba kázat napořád s dlouhou v ruce metlou, nemoudré jest býti dojat hlavičkou tvou světlou. Paedagog je moudrý muž, on má o tom školy, ví, co kudy letí nebem, ví, co roste v poli. Paedagog je moudrý muž, já jen zpěvák prostý, on zří v dětech pouze děti – já nebeské hosty. Evo, nad tvou kolébkou rajské táhnou zjevy, žes jich sestrou, moje dítě, paedagog to neví. Dali jsme ti Evy jméno, první lidstva matky, její osud, hořké věno, dítě, buď ti sladký! Užij ráj a věř, že může dát jej tobě země, najdi cestou samé růže, po nichž jde se jemně. Užij ráj, ten v lásce zraje, v ní měj pravé nebe, ber ji, dávej, nikdo z ráje nevyžene tebe!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dědeček, babička, vnouček, babiččin, povídat, stařenka, vnučka, staroušek, dědoušek, vnouče

168. báseň z celkových 211

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JARO. (Josef Lukavský)
  2. 5. Z jara nech tě světí, líbý chládku, (Jan Kollár)
  3. O naší babičce. (Rudolf Bort)
  4. Poutnické. (Václav Antonín Crha)
  5. V staré zahradě. (Bohumil Forman)
  6. Pohádka. (Bohumil Forman)
  7. 162. Jako květem ozdobené lípa, (Eduard Just)
  8. PRAVDY STARCŮ (Antonín Sova)
  9. XXVI. Myšlenka krásná zaťuká-li, (Vítězslav Hálek)
  10. XLVI. Dědeček dlouho stonal (Adolf Heyduk)