Povzdech.

Jaroslav Vrchlický

Kolébko, v které usmívá se mé dítě sladkým žití snem, ó živá básni v štěstí jase, kde věřit lze a doufat zase, jen pohled na tě – dojat jsem. Ty hrobe v nesšlapané trávě, kde neznámý můj dřímá děd, sny jaké vzbouzíš v mojí hlavě, že chvím se, váhám ostýchavě, jak Hamlet jsem, jenž lebku zved’. Kolébko, hrobe, mezi vámi svět celý zmítá se a vře, váš taj poutníka divně zmámí, sám vejde v snivé vaše chrámy, však jiným dvéře uzavře...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

130. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. K. V. Raisovi (Antonín Klášterský)
  2. EPILOG (Petr Fingal)
  3. RADA MÉMU SYNU. (Antonín Klášterský)
  4. CO NEMOHU POCHOPITI. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NA RUB SVÉ PODOBIZNY. (Otakar Auředníček)
  6. Naladění. (Jaroslav Vrchlický)
  7. DVĚ MATKY. (Jiří Mahen)
  8. FRAGMENT ROMÁNOVÝ (Viktor Dyk)
  9. MÝM NEPŘÁTELŮM. (Karel Dostál-Lutinov)
  10. XII. BALLADA O MÉM TAM-TAM. (Jaroslav Vrchlický)