Orion.

Jaroslav Vrchlický

Jak skráň by přejel mi kdo rukou lednou, vzduch svěží ovál mne, na sprahlém retu vzdech umírá; vstaň, duše, měj se k letu, ve hloubí temných nebes hvězdy blednou. Než ptáci s písní na větev si sednou, než rosa skryje svoje slzy v květu, mluv s bohem svým! Snad z hasnoucích těch světů tě Oriona paprsky výš zvednou. Jen dokud tato hvězda ještě svítí, ty můžeš trhat závoj se všech tajů a ze všech zřídel věčný život píti. Jak ona zhasne, probudí se žití, a co ti zbude, dcero zašlých rájů? Jak mořem perla, mlčením se krýti!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

148. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  2. STESK BEZNADĚJE. (Josef Kuchař)
  3. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  4. V PROBUZENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. 4. Den vzešel slunný; v modru oblohy (Josef Kuchař)
  6. Skřivan. (Rudolf Richard Hofmeister)
  7. Doba písní. (Rudolf Pokorný)
  8. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  9. SLZA. (Adolf Brabec)
  10. Jak píseň jarní noci. (Ervín Špindler)