Gogol.

Jaroslav Vrchlický

Vše objal duchem, byltě jak svět celý, vše lidi znal v jich ctnostech a jich hříchu, a nad vším rozpoutal bouř svého smíchu, jak bůh rozházel svého hněvu střely. On smál se dál – a lidé kol se chvěli, on klidně všecku velkost jich a pýchu v nic svážil – ale při tom trpěl v tichu, nes všecky jejich bludy, mdloby, žely. Jak titan chytal směle skály slov a stavěl v stálém smíchu kolos bájný, jak s bohem o závod kdo více stvoří. A lesů ruch a stepi smutek tajný, vše dýše z jeho básně rovné moři, z níž na vás „bratře“ volá Čičikov.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
v této básni jsme nalezli 2 osoby; jsou označeny takto

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

794. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HŘÍCH. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Hvězdy. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Pomsta Apollinova. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Vita! dulcedo! (Xaver Dvořák)
  5. Homér a Milton. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Mezi překládáním Mickiewiczových Dziadů. (Jaroslav Vrchlický)
  7. EVANGELIUM EVINO. (Antonín Macek)
  8. Zpěv jenom vidy vznešené, (Jiljí Vratislav Jahn)
  9. XXVI. BALLATA, PSANÁ J. S. MACHAROVI, PO PŘEČTENÍ „LETNÍCH SONETŮ“. (Jaroslav Vrchlický)
  10. VIII. Od modravých hor závrati (Vítězslav Hálek)