Vzpomínka z cest.

Jaroslav Vrchlický

My do hor vyjeli dřív nežli svítá; od řeky, kterou lehkým váním hladil, nám svěží vítr ospalou skráň chladil, pod Cimonem šla stezka kamenitá. Dík nebi, jízda byla dosti hbitá, můj mezkář každým krokem oslu vsadil v hřbet ránu holí, a pak zas jej vnadil: „Ó mia – bella – cara – Margarita!“ Po letech vzpomínám si na to posud. Zda nebyl tento mezkář jako osud, jenž lichotí nám illusemi mládí? A my jdem dál jak osel přeubohý, a drsný pán, co přeludy nás vnadí, juž těžkou hůl nám vrhá mezi nohy.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

203. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Plťaři. (Adolf Heyduk)
  2. 24. Řeka Morava. (František Sušil)
  3. Chodbičkou úzkou, (Josef Holý)
  4. Sfingy. (Jan Daniel Korvín)
  5. 512. Přišedši už sem tam putující (Jan Kollár)
  6. 132. Sloupsko pyšné, hrade starých Moků, (Jan Kollár)
  7. bouhar (Stanislav Kostka Neumann)
  8. NA PEŠTSKÉ KALVARII (Jan Neruda)
  9. 36. Stromovka – v ní Výstaviště! (Josef Kuchař)
  10. 74. Zdlouha lezou hoře mého kroky, (Jan Kollár)