PROLOG.

Jaroslav Vrchlický

PROLOG.
Buclatý hošík, pravé rokoko, stál s toulcem u mne, smál se z plných plic; však smích ten zvonil pouze na oko, lstí plály jiskry jeho zřítelnic, a když jsem k němu trochu blíž se klonil, to démon byl, a tamtam, kde toulec zvonil, tam smrti kosa hvízdala a v rej se kostlivců kol předla epopej. Ó rozškubané růže v rozkvětu, ó střevíčky ve tance přeletu, ó ňader vlny pod muslínu sněhem, ó líčka tance ovanuta žehem, ó lilje ruček, rtíků poupata, ó vějíře a zbytky starých kytic, jak veliká to žeň a bohatá pod zrakem starých a vrasčitých Litic, jež spřádají a přetínají v ráz, co kvetlo štěstím, sypou sníh v tvůj vlas a v oko slze, v duši smrti mráz! 1 A přec to krásné, buclatý můj hochu, se dáti smíchem tvojím svést, z tvé každé číše napiti se trochu a bloudit labyrintem tvojich cest! Pak v stáří posled, vyváznem-li šťastně, tvé malovati nebo psáti básně, jak prožili jsme je, si vzpomínat a s úsměvem zavříti žití knihu a vzpomínkou být šťastni, byť jen v mihumihu, Tvých darů blaho cítit, ne však tíhu – a v hrobě o lásce si nechat zdát. 2

Kniha Démon láska (1893)
Autor Jaroslav Vrchlický

Další vydání

PROLOG. v knize Zlatý prach (1897)