II. Jak bouř, kdy řádí na horách,

Jaroslav Vrchlický

Jak bouř, kdy řádí na horách, po první ráně sta jich hučí a každý hřbet a každý svah se novým echem rozezvučí, až ohlasy vše splynou pak jediném bouřném ve hlaholu, od země výš až do oblak zní v jedné symfonii spolu: Tak v srdce když bol zalehne, hned první rána jiné vzbudí, jak z řady sopek vyšlehne žár bolesti a pálí v hrudi; a jako ze slují a skal bouř slévá se a roste echem, též bytost zahrne tak žal a roste v moře sny a vzdechem. Těch zmijí kotouč neroztneš, tu pravdu těcha neoklamá, jak na moři tak v srdci též bouř každá doznít musí sama.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

345. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PRAŽSKÉ ZVONY. (Eliška Krásnohorská)
  2. ZVONY. (Josef Václav Sládek)
  3. KDYŽ VÍTR LKÁ. (Adolf Brabec)
  4. DUNÍ ZVONY... (Antonín Klášterský)
  5. S VĚTREM. (Herma Pilbauerová)
  6. Hudba srdce. (Josef Václav Sládek)
  7. JSOU PRSA LIDSKÁ ZVONICÍ. (František Hais)
  8. Smrt a skřivan. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ČERNÝ LES (Jan Opolský)
  10. Šli jsme tiše... (Růžena Jesenská)