VII.

Jaroslav Vrchlický

Dej, abych věřil v Krásu, Duchu světa, jenž nejlepším jest, co jsem soudem změřil, tvým zrcadlem, kam veleba Tvá slétá, dej, abych věřil! Ať v západ zřel bych, vlny plesa čeřil, květ v ruce držel, který Vesna vplétá si v kadeř v chvíli, když se večer sšeřil; kdy tělo paní Miloské v tmách zkvétá jak bílá lilje, div, který jsi svěřil v tmu našich cest, kam všednost kal svůj metá, bych nikdy Krásu ve tváři neudeřil, jež matka radosti a její meta – dej, abych věřil!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

279. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Antonín Klášterský)
  2. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  4. „KRYMSKÉ SONETY“ (Josef Svatopluk Machar)
  5. KANDÍK PSÍ ZUB. (Antonín Klášterský)
  6. Suum cuique. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Pod obraz Danteho v předvečer svého sňatku. (Jaroslav Vrchlický)
  8. XIV. (Jan Neruda)
  9. Ideal. (Jaroslav Vrchlický)
  10. MOJE ZNĚLKA NA JEZEŘE GARDSKÉM. (Emanuel Čenkov)