Spící Praha.

Jaroslav Vrchlický

Již půlnoc balvan tmy své z dálky valí, již spící město zahrnula v stíny; vše mrtvo, jak by řeky do hlubiny sjel denní ruch, i věže mlha halí. Tou svítilen se matné světlo kalí; pilíře mostu kreslí černé klíny do spousty vln, spád jejichž těžký, líný zní, jak by mrtví z hrobů rozmlouvali. Jak zříceniny tmí se řady domů, jak trosky rysy věží, kytky stromů, po kterých Noci obrovská dlaň sahá. A maně stará báj se v mysli zdvihne, kdy vozka stane v poušti, bičem švihne a řekne si: Zde stála druhdy Praha!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

123. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Západ slunce nad Prahou. (Josef Kuchař)
  2. Poslední pocta. (Emanuel z Čenkova)
  3. JARO NA VYŠEHRADĚ. (Adolf Červinka)
  4. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  5. Večer v Paříži. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Tiché blesky. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Až na kraj města!... (Emanuel z Čenkova)
  8. VÝKŘIK V NOCI. (Karel Babánek)
  9. PROCHÁZKOU PO NÁBŘEŽÍ. (Adolf Červinka)
  10. 1621. (Josef Václav Sládek)