TUCHA.

Jaroslav Vrchlický

Kraj neznámý. Pár holých stromů a pole, v dálce v mlze les, nad vlnou jeho střecha domu, u nohou fialový vřes. U cesty lípa řídká, stará, obrázek svatý na kmeni, kol věnec z prostých kvítků jara, jak vesny pozdrav jeseni. Tak ticho všude, rozorané je pole – ale bez ptáka, cos tajemného vzduchem vane a zvolna táhnou oblaka. Cos příšerného skví se stínem a zase láká napolo, jak druhdy dávno v těle jiném bych býval šel tu okolo.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

366. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U kříže. (Růžena Jesenská)
  2. Nádražní vrabci. (Antonín Sova)
  3. DEN. (Jan Červenka)
  4. Česká vesnice. (Bohdan Kaminský)
  5. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  6. Črta z výletu. (Alois Škampa)
  7. Před bouří. (Jan Evangelista Nečas)
  8. PO SLUNNÉM DNU (Antonín Sova)
  9. Jarní déšť. (Josef Kuchař)
  10. Podzimní jitro. (Antonín Klášterský)