XXVII. Ty dala jsi mi vše, co žena dáti může,

Jaroslav Vrchlický

Ty dala jsi mi vše, co žena dáti může, vše duše lilie, vše srdce svého růže. Ty bílé lilie, v nichž zlatý pel je něhy, ty růže ohnivé, v nichž vášní divé žehy. Ty bílé lilie s tou vůní srdce snivou, ty růže ohnivé s tou divou, opojivou. Ty bílé lilie s radosti zářným smíchem, ty růže ohnivé tak smutné v pláči tichém. V mých písních smísily se tyto květy dvojí, v nich rudé lilie – však rudé krví mojí. A v jejich pralese zřím bílé růže kvésti, jen slabě nadchnuté červánkem svého štěstí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

77. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BÍLÉ SRDCE. (Zikmund Winter)
  2. Jména žen. (Alfons Breska)
  3. Bílé srdce. (Zikmund Winter)
  4. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  5. Doslov. (Adolf Heyduk)
  6. IMMORTELLY. (Emanuel z Čenkova)
  7. S puklým srdcem. (Adolf Heyduk)
  8. VÁM. (Adolf Brabec)
  9. Král – žebrák. (Adolf Heyduk)
  10. RŮŽE. (Josef Václav Sládek)