Plamen.

Jaroslav Vrchlický

Duše žití v centru země jesti plamen, v tulipánu listech vidím kvésti plamen, nachem liliím on protká bledou tvář, s luny oranže jak zříš se snésti plamen. V oku ženy vlhkým svitem plápolá, na rtu jejím zpívá píseň štěstí plamen. Uvěznit jej můžeš v hroznů sladkou krev, pak ti cestu v devátý ráj klestí plamen. Proto líbej, pij, v tom moudrosť veškerá, nechť je hříchem, je vždy sladké scestí plamen. Mrtvý Hafiz za sto roků v ňadrech měl místo srdce, zdroje sladkých zvěstí, plamen.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

591. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ILLUSE LÁSKY. (Emanuel Čenkov)
  2. Portrait Minky. (Julius Alois Koráb)
  3. Květy na hrob. (Adolf Heyduk)
  4. Hloh. (Anna Simerská)
  5. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  6. XVI. Ne, mezi srdci věčně chladnými (Antonín Macek)
  7. Touha políbení. (Adolf Heyduk)
  8. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ODPOVĚĎ. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  10. Dětem. (Anna Simerská)