PÍSEŇ.

Jaroslav Vrchlický

Do srdce tě zavřít, věru, sladký vděk, je to jako navřít vůní fialek! Mysli, vása stará moje srdce jest, v starých střepech hárá sladká Vesny zvěst. Kdo ten zázrak stvořil? Myslím do dálky... Símě v prsť jsem vnořil, kvetou fialky! Kvetou, dýší, voní v staré váse dál, dlaň mou skráň v snu cloní, já se zadumal. Až ty přečteš řádky, jež jsi úsměv, vděk, vycítíš z nich sladký dech všech fialek!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

102. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bílé srdce. (Zikmund Winter)
  2. VI. (FIALKY V JESENI.) (Jaroslav Vrchlický)
  3. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  4. KONEC HÁDKY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. XV. Nač dýl si ňádra ostřežit, (Vítězslav Hálek)
  6. Jednu kytku... (Růžena Jesenská)
  7. KVĚTINY. (Emanuel z Čenkova)
  8. 14. Sotva že vkročím v lesa stinné loubí (Vojtěch Pakosta)
  9. Král – žebrák. (Adolf Heyduk)
  10. POSELSTVÍ. (Alois Škampa)