XXXIV. Mluvím s tebou, noc je tichá, jdeš již spat?

Jaroslav Vrchlický

Mluvím s tebou, noc je tichá, jdeš již spat? řeka šumí, z dálky dýchá, jdeš již spat? všecko do tmy splývá, pouze láska zpívá, tóny, barvy v zpěv můj míchá – jdeš již spat? Upomínky sil jsem, pouze v tobě žil jsem plná květu srdce lícha – jdeš již spat? S ním teď tvář svou skláním, s lásky požehnáním, se zbožností šeptám zticha – jdeš již spat? Jediné z nich zpátky zní jak ohlas sladký, žes má radost, ples a pýcha – jdeš již spat?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

17. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVIII. Oh! jak rád si vycházím v noci stín (Gustav Pfleger Moravský)
  2. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  3. Po klekání. (Augustin Eugen Mužík)
  4. 1. O, jak blaze tobě, (Marie Čacká)
  5. 7. S trudem svým se vracím z doubí – (Václav Bolemír Nebeský)
  6. Ghazel. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Odměna. (Adolf Heyduk)
  8. IMPROMPTU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. ZA ODLÉTLÝM SNEM. (Alois Škampa)
  10. V květu lípy. (Jaroslav Vrchlický)