MÁ PÍSEŇ.

Jaroslav Vrchlický

Mám lyrickou svou polnici do dáli hlasně třepící, v zvuk její, kdekoliv jen zněl, couvsok a užas nepřítel. To písně mojí silný hlas, jenž hloubkou prostoru se třás’, kdes zachytil se, kamsi pad’, do samot, chyší, do zahrad. A co jsem chtěl, vždycky řek přes pídimužů skřek a vztek. Jak Rolandův ta zvučí roh, v Hermes řve i Kozonoh. Ó písni moje, zni dál, zni, a vždy k chvíli poslední! hrom bouří v tobě, rusálka věř, dojemněji nezalká. Dík tobě, Chisre plamenný, kol v skalách budíš ozvěny, jak raněný pták chvěj se tmou, než zhasnuó, kéž najednou!

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

436. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DELIRIUM. (Jan Opolský)
  2. SMRŤ VE ZVONICI. (Louis Křikava)
  3. VSTUPNÍ. (František Serafínský Procházka)
  4. VEČERNÍ ZVONY. (Augustin Eugen Mužík)
  5. XXVII. Z daleka slyším zpívat. (Adolf Heyduk)
  6. Co že mě bolí? (František Táborský)
  7. V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící, (Jiřík Luděk Moravský)
  8. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  9. 26. Nynější hudba. (František Zdobnický)
  10. SMÍCH A PLÁČ. (Antonín Klášterský)