VI. TŮŇ V LESE.

Jaroslav Vrchlický

Jako oko matky země lesní tůň se dívá ke mně, v brvách rákosin se skrývá. Větřík vlnou nezachvívá a jen temně, přetajemně dýchá šumná třtina snivá. Javor její hustou mříží v průsvitné se vodě zhlíží, zamyšleně v tůň se kloní, kde se stíny mraků honí, prchají teď – teď se blíží, závojem tůň šerou cloní. Ticho – ani v skrytu snětí nezříš stopu po ptáčeti, motýl travou nemihne se, brouček listem nezatřese, ozvěnou sem jen cos letí, jakby kdosi dýchal v lese. V bezvětří zvuk uhasíná. Čím jen chví se slabě třtina? Ani žába, jiskru v oku, nezčeří ji v hlučném skoku, ni pavouků havěť líná, visící vln ve hluboku. Svou přec rákos dále vede, z tajných zvuků píseň přede, jakby elfi po leknínu tancujíce, pavučinu natáhly jak strunky šedé na list jak na mandolinu. Divná píseň v snivém ruchu tak se zalichotí uchu, stojíš dlouho nad tou tůní zvukem dojat, zmámen vůní. Ticho! – teď slyš, kroky duchů z temna spějí na výsluní. Jak by polní koník křídlem vrznul, jakby motýl s šídlem mezi travou, mezi sítím, mih’ se velkých svlačců kvítím: neviditelným tak zřídlem k světu zvuk se dráti cítím. Tajné zvuky písně tklivé, nyvé, snivé, zádumčivé... Či snad z mého srdce tluku tlumočíce jeho muku v této lesní tiši snivé samota vám dala ruku? K luznému vás tanci svedla, z měsíce vám struny spředla? Z kapek rosy na pažitu a z hvězd padajících třpytu, z vrásek, do nichž starost sedla, z vášní zchladlých, z mrtvých citů? Nevím! Cítím v duši pouze v písni třtin, jež zvoní v strouze, sympatický tón a sladký, jak je radosti mžik krátký a jak člověk v marné touze v štěstí eden vždy chce zpátky!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

67. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  2. Zaplaš je... (Albína Dvořáková-Mráčková)
  3. VEČER PŘED BOUŘÍ. (Jan Červenka)
  4. Krůpěje. (Eliška Krásnohorská)
  5. báseň bez názvu (Karel Leger)
  6. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  7. Vrátilo se... (Jaroslav Vrchlický)
  8. ADAGIO. (Jaroslav Vrchlický)
  9. V skalách. (Jan Červenka)
  10. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)