Než zavru oči...

Jaroslav Vrchlický

Než zavru k poslednímu spánku oči, to aspoň chtěl bych viděti jen z dáli, že smutku mrak, jenž naše nivy halí, ustoupí slunci, jež k nám pro vždy vkročí. Že poslední to zrno na klokoči, jež mozolnou tu českou ruku pálí, se sveze, žernov do prachu se svalí, jenž hněte nás, že Čech se doma zočí. To aspoň, aby rtové nemusili se denně chvěti zoufalým tím slovem, jímž gladiator do areny vcházel; bych nebyl v posměch vlastních snů a síly, bych neviděl vlasť celou jedním rovem, kam kosti dědů se smíchem syn házel!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

výhra, prohrát, karta, vyhrát, hráč, sázka, prohra, šach, kostka, bulka

224. báseň z celkových 309

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. odliv (Stanislav Kostka Neumann)
  2. V DNECH NEJISTÝCH... (Viktor Dyk)
  3. XIX. Zas jeden záblesk... (Josef Svatopluk Machar)
  4. SYLVA. (Antonín Klášterský)
  5. Hýřič. (Josef Wenzig)
  6. Podzim. (Karel Leger)
  7. EPILOG. (Josef František Karas)
  8. A přece vděčně... (Jaroslav Vrchlický)
  9. DANTE Z VYHNANSTVÍ. (Karel Dostál-Lutinov)
  10. Les. (Antonín Sova)