Amiel.

Jaroslav Vrchlický

Tvé muky znám, moderní Hamlete s tou velkou vůlí, které chybí síla, všech duše nás se v tvoji duši slila, jimž símě vzklíčí – dál však nekvete. Je vinou to té půdy prokleté, jež vinu věků dědictvím snad vpila, je srdce snad, jež vášeň otrávila v čas zasyčíc jak hádě z doupěte? Stát nad květinou a zřít, kterak vadne, a nemít plný rozpuk síly, moci, květ mroucí zřít a prahnout po ovoci, jež neuzraje? Stokrát znovu začít a stokrát klesnout v stín a bezdno noci, být obrem a se v trpaslíka stlačit!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

251. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DILETANTISMUS. (Jaroslav Vrchlický)
  2. KDE MI PŘÍSAHALA VĚČNOU LÁSKU... (Jan Spáčil-Žeranovský)
  3. SLZE. (Alois Škampa)
  4. Na hřbitově. (Josef Pachmayer)
  5. Žalozpěv. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Hlasy lásky. (Augustin Eugen Mužík)
  7. PRALES. (Jan Opolský)
  8. NA KONCI CESTY. (Josef Lukavský)
  9. HOSANNAH. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Resignace. (Jaroslav Vrchlický)