Hudba.

Jaroslav Vrchlický

Chrám zvolna tměl se; oken malbou třpytnou se poslední svit slunce tiše krad, v tvář světce tam, v Madonny tahy vpad, jak motýli když duhobarví slítnou pod klenbu starých rozložitých stromů. Cos vážným zvukem přitlumených hromů tu z hloubi zaznělo, pak výš se vzpjalo, pak zajásalo, splývalo a tálo na melodii, hlahol z vzdechů stkaný hlas ženský provázel tam na varhany. A rázem rostla křídla mojí duši; vše velké, svaté, co zde život kruší, co úsměv resignace a škleb spleenu juž dávno zdeptal, vstalo na ten hlas, jenž pod klenbou se vlnil, chvěl a třás, a zdál se hlasem andělským být v stínu. To kouzlo hudby; kde na slova naše se připíná vždy hmoty závaží, pár vzduchových vln temno proráží, a skutkem je, co tušili jsme plaše; Vzlet výš nad prach a popel k idealu a ponoření se až v hloubku žalu a nejvyšší, nač v žití času není, ať zvem to spása, z viny očištění, ať zvem to láska, vše ta hudba řekla, jež po paprscích mroucích jasů tekla přes roucha, tahy, světců aureoly dál, z chrámu, stromů černých přes vrcholy, by shasla slabým ohlasem kdes v poli. Tu poutník, jejž sem náhody dech zavál, v svém srdci cítě starých citů nával v dlaň hlavu sklonil, zamyslil se zcela, a chrámu loď, to lesa hloubka stmělá, šel dál a dále, kam jej vedly tony, jak Faust své slyšel velkonoční zvony, a mezi mátou, douškou na pokraji u cesty děcko viděl sedět v trávě: azurem jeho velké oči hrají, zří tázavě tak a tak pronikavě. Ó nahlednouti v těchto očí hloubi, v nichž světa všecka tajemství se snoubí! A dítě ruku podává mu zvolna, co kolem zní tak sladká, nyvá, bolná ta melodie – varhan čili stromů? To dítě víra, chce jej vésti domů, je na něm, jíti a zas šťastným býti. Pár kroků dál hřmí s plnou silou žití, a ještě dál na hrobech kvetou růže. O sny! Co všecko hudba dělat může!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

359. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z MOTIVŮ JIHOČESKÝCH. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. Zaduněly rány v staré, tmavé věži, (Jan Neruda)
  3. Smrt a skřivan. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Reliquie. (František Leubner)
  5. Puklý zvon. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Z mrtvých vstání. (Jan Ježek)
  7. 5. Nade stromy v tichém letu (Karel Babánek)
  8. Motiv z Křivoklátu. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Bledým stínem noc se k ránu kloní, ( H. Uden)
  10. VEČER HISTORICKÉHO DNE. (Jan Opolský)