Pan Vok a čert.

Jaroslav Vrchlický

Kde slapy divě hřímají a hučí, rvou se, perou, a pěnou do skal bouchají a v les ozvěnou sterou, na lávce, jež vržena v tok se chví nad skalin prahy, potkal se s čertem kdys pan Vok tak zrovna v půli dráhy. „Aj konečně!“ čert zajásal, „jsem chyt’ tě, pane Voku!“ Vír divě lávkou otřásal při každém jejich kroku. „Dvě bukvice zde v hrsti mám – ta prázdna a ta plna, když plnou vezmeš, přejdi sám – když prázdnou, stop tě vlna!“ Pan Vok se celý hrůzou chvěl a sáhl k škapulíři, a pohled’ v strž, jak na úběl tam vlny trou se, víří. A směle sáh’ – a bukvici měl, běda! v ruce – práznou; hled’ k nebi dřív, pak v kypící a syčící tůň sráznou. Na strachu jeho čert se pás’, pak s šklebkem ret svůj křiví: „Aj, pane Voku, poznáš, ďas že též je spravedlivý! Jsem povinen ti vděčností a splácím dluh svůj nyní – hoň dál v svých lesích v radosti, pij dál v svých hradů síni! Věř, Voku, chápu teprv teď, jak marně jsem tě rmoutil, na klášter tvůj když skalnou zeď jsem ve svém hněvu zhroutil. A upřímně ti povídám, věř, já byl tenkrát osel, neb klášter tvůj na žatvu nám nejvíce zrní rozsel. Stav dále, Voku, kláštery, stav dál štěpnice hříchu, měj v nebi trůn pln nádhery, já mám však duše – mnichů! Jsou moji, mrtví, žijící a juž jich hezká řada, mým opat jesti tyjící i novic, slib jenž skládá. Za tolik duší jedinou teď mohu pustit přece a proplavati hlubinou a smáčet chlup svůj v řece. Nuž jdi, juž jsem se odsloužil, jsme vyrovnáni, Voku!“ A v hlubinu se pohroužil a zmizel v bouřném toku.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

politika, poslanec, parlament, ministr, politik, politický, vídeň, schůze, mandát, republika

1232. báseň z celkových 1252

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  2. báseň bez názvu (Eliška Krásnohorská)
  3. báseň bez názvu (Řehoř Řiřavec)
  4. Potkání. (Josef Wenzig)
  5. EZOP SARKASTICKÝ. (Jan Opolský)
  6. MY JSME NAŠI VALAŠI. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. 126. Cvik. (Jan Petr Jordan)
  8. DĚKUJI... (Josef Svatopluk Machar)
  9. báseň bez názvu (Josef Svatopluk Machar)
  10. PASTÝŘ. (Josef Kalus)