Introitus.

Jaroslav Vrchlický

Tam, kde Ty ryl jsi v kov a do mramoru, smím, pozdní doby syn, psát pouze tuhou? Ty skráně spjaté máš sfer zářnou duhou, já ruce, nohy v sterých vazeb svoru. Tvá píseň hymnou do andělských sborů se mísí, moje v denní vřavu tuhou, a přece pohled v tvář Tvou je mi spruhou, cos v hruď mi padlo z dumy Tvé i vzdoru. Tak na pomníky neb na kathedraly dlaň naivní a necvičená píše své touhy, vzlety, naděje a žaly. Déšť ošlehá to, čas to setře zase, a přec v tom lidská duše lkala tiše, co pomník, dóm skráň koupal v hvězdném jase.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1258. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXIV. Kdo jsi ty? – vy díte rozmrzele – (Antonín Klášterský)
  2. MÁ LÝRA (Xaver Dvořák)
  3. Frant. Ladislavu Riegrovi. (Jaroslav Vrchlický)
  4. báseň bez názvu (Rudolf Medek)
  5. EXULANT. (Jaroslav Goll)
  6. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  7. POD PODOBIZNU MÝCH DĚTÍ. (Antonín Klášterský)
  8. Píseň o haleně. (Augustin Eugen Mužík)
  9. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  10. Naše řeč. (Emanuel Miřiovský)