Hesperus.

Jaroslav Vrchlický

Hesperus.
Ó hvězdo, která jako opál snivý se míháš v kštici noci, jež se blíží, co míru, touhy, sladkých snů se níží z tvé mírné záře v duše jako v nivy! Bez tebe kraj by pochmurný a divý jak zašlá freska tměl se, kterou plíží se děs a smrt! Však jako lampa v chýži tká v nebe idyllu tvůj paprsk tklivý. Ó jsou-li přece tam na hvězdách duše, zda vědí, jakým silným křídlem touhy k nim zalétáme v obavě i tuše? Čis, hvězdo snivá, pouze odprysk pouhý pralátky, již sfouk’ věčný kovář buše, by plála v tmách co křemen na dně strouhy? 44