Mezi čtením Petrarky.

Jaroslav Vrchlický

Já Petrarku jsem nemiloval z mládí, po číši plamennější ret můj práhnul, já v divějšího oře hřívu sáhnul, jenž v nozdrách blesky s větry v závod pádí. Však vím teď, sny nic v světě nenahradí, teď k tomu snílkovi jsem rád se nahnul, roj tužeb mých jak ptáků zástup táhnul v stín olivy té, která věčně chladí. Co milujem, je vždycky ve snu větší. Čím život raní, to sen vždycky zléčí. Sen opium jest, které v duši máme. A ideál, za kterým život spěje, ať bouří, bolem, vichrem beznaděje, toť také sen a také neoklame.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

57. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VII. Zašum mi v ochlad, jaré doubí, (Vítězslav Hálek)
  2. Sonet o sonetu. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Lel a básník. (Šebestián Hněvkovský)
  4. Vyznání. (Beneš Grünwald)
  5. NEZABUDKY (Antonín Klášterský)
  6. IX. Na Kollara. (Jan Pravoslav Koubek)
  7. báseň bez názvu (Miloš Červinka)
  8. SONET. (Antonín Klášterský)
  9. Cesta slávy. (Jaroslav Vrchlický)
  10. * * * (Josef Svatopluk Machar)