VESNA A LÁSKA.

Jaroslav Vrchlický

Nejlépe myslí se na zlatou vesnu, když hodně se a hustě sněží; Kdykoliv o lásce v myšlénky klesnu, tu jistě srdce, to srdce za láskou žebrotou běží. Když tady jaro jest, nevíme o něm pro kvítí, úsměvy, zpěvy; čas v lásce utíká splašeným koněm... tu jistě srdce, to srdce štěstím že spíjí se – neví. Potom však zdiveno, všecko když mine, květ přírody i kvítí ducha, v podivném sousvětlí všecko když hyne: tu cítí srdce, to srdce, nejsladší byla jen – tucha. Nikoli vesny ty jásavé hody, ani ten smyslů všech zmatek: pouze ta tucha, ten sen plný shody, to ticho, ó srdce, byly jen pravý tvůj svátek!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

103. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V DOUFÁNÍ. (Alois Škampa)
  2. Ballada mému dítěti. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Přítel Podzim. (Zikmund Winter)
  4. TŘICETILETÁ. (Karel Červinka)
  5. S BOHEM (Otokar Fischer)
  6. V. Causerie o jaru v jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VE CHVÍLI APOTHEOSY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Jiný ghazel v jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  9. LETNÍ PROCHÁZKOU (Antonín Sova)
  10. Jeseň. (Jaroslav Vrchlický)