EPITAF SOBĚ.

Jaroslav Vrchlický

To zůstane juž mojí pýchou, že miloval jsem, tož jsem žil; v ples zvlnil mnohou duši tichou a mnoho srdcí podmanil. Vím, hlubá tůň se sotva zvíří, až padnu tam a ztonu v tmách... Zříš větrem pampelišky pýří, a přec kdys plála na lukách!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

167. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. Na palouku života (Karel Mašek)
  2. I. Zní hvozdem vlhkým toužná píseň táhlá (František Leubner)
  3. OUVERTURA. (Emanuel z Čenkova)
  4. PROBUZENÍ. (František Kyselý)
  5. PAVUČINA. (Antonín Klášterský)
  6. Sám v polích. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Nehoda. (Jaroslav Martinec)
  8. Parka písní. (Jaroslav Vrchlický)
  9. SUSPIRIA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. XXIV. BALLADA PODZIMNÍ NA MOTIV OCÚNU. (Jaroslav Vrchlický)