Co srdce cítí...

Jaroslav Vrchlický

Co srdce cítí, vždycky jest jen jeho věno vlastní, dnes můž’ to dotýkat se hvězd ve nesmrtelné básni, můž’ v křeči to být zoufalé jen v letu vysloveno, vždy v změně času nestálé to vlastní jeho věno. Co srdce cítí, démantem jest v hloubku jeho vryto, ať třeba je to plachým snem, nestojí za varyto, ať třeba je to vzlyk a mžik pro tebe dítě, ženo! Co jednou cítí, za vše dík, to pouze jeho věno. Co srdce cítí, neumře, to věčně dál v něm živé, dál burácí a dál to vře ve vzdoru, v písni tklivé. Ba naposled jsi tím jen žil, co srdcem procítěno; zdá malý se ti tento cíl? Leč ten jen tvé jest věno!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

638. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V tišinách duše. (Alois Škampa)
  2. To z hrozných nocí jedna byla zas, (Adolf Racek)
  3. PRVNÍ ZÁŘE. (Miloš Červinka)
  4. Básníkům. (Josef Kuchař)
  5. PÍSEŇ NOCI 29. ŘÍJNA (Viktor Dyk)
  6. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  7. Nad listy Žižkovými. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Za Janem Nerudou. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ŽÁR V SRDCI. (Josef Václav Sládek)
  10. AKADEMICKÉMU ČTENÁŘSKÉMU SPOLKU (Jan Neruda)