VII. Kohout v městě.

Jaroslav Vrchlický

Jak na venkově vesele jsem vítal tu jeho polnici, jež chmury jitra svým plesem strhla, ohlas mého nitra, v němž sterý boj tmy se světlem jsem splítal. Na loži bez snů dlouho jsem se zmítal, kam sofismat mne vrhnula léč chytrá, co rvalo dnes mne, co rvát bude zítra, v tom zapěl on a já se břehu chytal. Po letech v městě, kde jen vzal se tady, přes oprejskané střechy v ulic hroby zní jeho třepící a břeskná nota. Pod ní se chvějí říms a štítů řady, mně z duše padá těžké pouto mdloby: Zdráv, bratře, jenž mne voláš do života!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

výhra, prohrát, karta, vyhrát, hráč, sázka, prohra, šach, kostka, bulka

115. báseň z celkových 309

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIX. Zas jeden záblesk... (Josef Svatopluk Machar)
  2. Podzim. (Karel Leger)
  3. MALÝ ROBINSON (Antonín Sova)
  4. Ad Te! (Xaver Dvořák)
  5. SLÁVA PLOTU ( Dr. Efkem Ot)
  6. Mandát Luciperův. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  7. SYLVA. (Antonín Klášterský)
  8. Sfinga v parku. (Jaroslav Vrchlický)
  9. IMPROVISACE DUŠANOVA. (Karel Sabina)
  10. Hýřič. (Josef Wenzig)