Ti, kteří trpí.

Jaroslav Vrchlický

Ti, kteří trpí v hloubi duše svojí a mlčením své velké rány halí, jsou velcí tam, kde největší jsou malí, jsou praví vítězové v žití boji. Svým odříkáním dojdou k tomu zdroji, jenž teče z velké lhostejnosti skály, a vlny jehož sotva rmut náš zkalí a voda jehož všecky rány zhojí. Jim vyjít z žití branou samovraždy je všední, umíráním den jim každý, a v posled vždycky vhod Smrt přijde sama. I pozdraví ji s velkým klidem tiše a vyprázdní až v hloub dno její číše, že pak jich ani Věčnost neoklamá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

431. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PRALES. (Jan Opolský)
  2. Vzdech. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Jak vyslovit... (Jaroslav Vrchlický)
  4. NA KONCI CESTY. (Josef Lukavský)
  5. Znát vášně duše – to je stokrát žíti – (Fanda Šimková-Uzlová)
  6. Skizza ku „Caritas“. (Antonín Sova)
  7. Tak leccos prchlo... (Jaroslav Vrchlický)
  8. IV (Božena Benešová)
  9. XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí (Antonín Klášterský)
  10. VŽDY TOUHU PO ŠTĚSTÍ... (Bohdan Kaminský)