Formosa.

Jaroslav Vrchlický

Jak čarovný zjev bílý z cizích světů, vše na Ní tichý jas, jenž v obdiv svádí, před námi stála, to byl zenith mládí, zkad vzpjala duši za nejvyšší metu. Sem lilie a palmy! V moři květů ať utone a v srdcích! – Čas, jenž pádí, ať o ten zářivý zjev nezavadí! – Ta modlitba se chvěla na všech retu. A léta prchla. My, kdož tenkrát s plesem ji pozdravili, chýlíme se k stáří, leb kryjí šediny a čelo vráska. Leč nesmrtelnost její krásy nesem v svých srdcích silou umění, jímž září, jak tenkrát; – větší jest jen dík a láska.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

662. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  3. LILIE. (Karel Toman)
  4. BYL KONEC DNE... (Růžena Jesenská)
  5. Hořké sonety. (Xaver Dvořák)
  6. Píseň. (Alois Škampa)
  7. Ty nebes chvíle... (Růžena Jesenská)
  8. TY LETNÍ VEČERY... (Josef Rosenzweig-Moir)
  9. PÍSNĚ (Jaroslav Vrchlický)
  10. DÍTĚTI DO PAMÁTNÍKU. (Josef Václav Sládek)