Rána.

Jaroslav Vrchlický

Pod starou jizvou pálí ob čas rána, je pravda, míň vždy, avšak ještě pálí; jak s výše strmé, zadumané skály zřím z dáli v den, kdy srdci byla dána. Co platna těchy a slov krásných mana, co škrabošky, v které se soucit halí, co platna lhostejnost: Zde všecko šálí, v ráz otvírá se dávných bolů brána. Však jedno vidím: Touto duše moje vždy čistší prochází v bělejší říze, slz žhavých menší dopadá dešť na ni. Až bude celá bílá, zniknou boje, zvěst staré urážky znít bude cize, však jestli bude to – jen v umírání.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

201. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NÁBĚHY K VĚTŠÍM BÁSNÍM BEZ NADPISU. (Svatopluk Čech)
  2. Sonet dušičkový. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. Není větší dálky... (Růžena Jesenská)
  4. Do památníku. (Jaroslav Vrchlický)
  5. CO NEMOHU POCHOPITI. (Jaroslav Vrchlický)
  6. MONOLOGY KAŠPÁRKOVY. (Ferdinand Tomek)
  7. Mrtev (Josef Barák)
  8. Mlhy. (Adolf Heyduk)
  9. Blaho – smutek. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V DNECH ŠERÝCH. (Jaroslav Vrchlický)