XLV. Botanický.

Jaroslav Vrchlický

S kaktusy růže, lotosy, hrstě nočních též fijal, jak se to cestou namátlo, všecko v kytku jsem přijal, na polním kvítí zdeptaném utkvěl jsem pak; mým je teď ocún, zeměžluč, rmen, planý mák, chudobka ze všech mne vábí, výhost dám ochotně všem, zvláště když do krve plá jí zbarvený lupínků lem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

28. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ROMANTIKŮV PODZIM (Božena Benešová)
  2. Stín dávné doby. (Viktor Dyk)
  3. PÍSEŇ. (Božena Benešová)
  4. 1.   Ve spadalé listí jsi hodila růži, (Stanislav Kostka Neumann)
  5. Ocúny. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Procházkou. (František Serafínský Procházka)
  7. OD TÉ DOBY (Josef Holý)
  8. Píseň. (Stanislav Kostka Neumann)
  9. ROZCHOD. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)