Ve stínu žití.

Xaver Dvořák

Ve stínu žití.
Výš stíny rostou do dálky, šíra, křídlo jich mlžné úže zem svírá, na strom se věsí v útesy skal, jeden až k nebi peruť svou vzpjal. Tam je tak pusto, ještě kde sirá hvězda se třásla, hasne a zmírá; země už ztichla, v náruč ji jal tajemný, velký smutek a žal. – Což noci stínů v životě mém! – divoká bolest’ srdce mé stiská, a slza rosou v oko mi tryská. Za zhaslou hvězdou snů svých kam jdem? a v cestu žití kdo jinou vznítí? Ó Matko! chceš mi hvězdou tou býti? 25

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák