IV. „Jenž Tě, Panno, na nebe vzíti ráčil.“

Xaver Dvořák

Zem ztichla v smutku, květ měl slzu v oku a pramen v mechu zastavil se v toku i ptáci, na křoví jenž zpívali, teď zmlkli a se k nebi dívali. Tam azuru již modrém ve hluboku se andělové nesli v plachém kroku a jako bouře hřmící přívaly jich sladké hymny dolů splývaly. Na křídlech bílých jako z liljí květů v trůn spjatých k nebi Tebe vznášejí, již z náručí vyrvali hrobu – světu; a proto divná bolesť zemi souží a vzdechem lká to ve vln peřeji – ach, proto duše má vždy k nebi touží.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

422. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Vodomet. (Alfons Breska)
  3. JARO. (Josef Václav Sládek)
  4. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  5. V STARÉ ALEJI. (Adolf Brabec)
  6. Regina angelorum. (Xaver Dvořák)
  7. STROMY (Otokar Fischer)
  8. JAROSLAVNA. (Karel Hynek Mácha)
  9. Do ciziny. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  10. LABUTĚ. (Karel Skřivan)