V. „Jenž Tě, Panno, na nebi korunovati ráčil.“

Xaver Dvořák

V.
„Jenž Tě, Panno, na nebi korunovati ráčil.“
Po dlouhém rozloučení zří Jej zase, jak skví se velebou a tone v jase a tak jí milo, milo prodleti u Něho v tichém, slastném objetí. A Kristus plný lásky usmívá se, svou korunu sňal skvějící se v kráse a v skráň ji Matce dal – tu v zápětí jak když se bouře nebem rozletí. To jásot byl tak nevýslovně sladký, hřměl v dál a sladčí vracel se zas zpátky, u nohou poklekli jí andělé –. Svit blaha, štěstí bílém na čele, Maria s trůnu vztáhla nad svět dlaně: O klekněte! co padá s nich, jest požehnání Páně. 58

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák