HLAS MOŘE.

Jaroslav Vrchlický

Jak hlahol trub a bubnů, choral zvonů, jak věčně padající vodopády, jak tisíc lvic, jež řvou a skučí hlady, bouř ptačích křídel, pokřik milionů, zde tisíc různých proplétá se tónů, tu zní, tam volá a burácí všady, a z této hymny, vichřice a vády cos ohlasem zní sinajského trónu: „Jsem nekonečná, valná symfonie, dech boha s mými větry v souzvuk splývá, tluk jeho srdce s mojím v zápas bije. Jsem hossana, jež nikdy neumdlívá, jen s hrůzou básník vnad mých kalich pije a bezdnem mým se v nekonečnost dívá!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

140. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sto tisíc ptáků. (Alfons Breska)
  2. SLAVNOST JARA. (Zikmund Winter)
  3. Vichrové. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Tys kouzelný tón hodin, (Adolf Racek)
  5. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  6. ODEŠEL BÁSNÍK. (Otakar Theer)
  7. Až do houštin temnošera (Adolf Heyduk)
  8. Pod topoly. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Vodomet. (Alfons Breska)
  10. NOVÝ ŽIVOT. (Jaroslav Vrchlický)