Sám šel jsem...

Jaroslav Vrchlický

Sám šel jsem, večer byl ve pozdní jeseni, kdy mlhami se měsíc brodí a pochybnost kdy tryskne v plameni a s tebou, kam jen hneš se, chodí; kdy cítí básník, že jest najednou velkého celku, lidstva, částí, kdy cítí věků bídu bezednou a pouta, která nemůž’ střásti! Kdy milejší mu nad bacchantky trs pěst, jež se ku odvetě zvedá, kdy, kráso, odstrčí tvůj plný prs a pouze lidské štěstí hledá! V té době kráčel jsem do města v myšlénkách i zved’ jsem hlavu unavený – kde octnul jsem se? děs mne schvátil, strach – snad vchod je tady do Gehenny? Jen dýmu kotouče, jen řady komínů, jen mlha, šer a saze kolem, do úzkých ulic zřím jak v děsnou hlubinu, po zdivu šerém, chmurném, holém. Sta kladiv hřímalo, sta výhní plálo tu, hluk vírný, opojivá vřava, však nebyl ruch to, kterým k životu se hlásí činnost nedočkavá. Ten ruch byl zimničný a tento shon měl z honby Kainovy cos v sobě, tu znělo to jak ku poplachu zvon, jak hroudy na rakev, jež v hrobě. A viděl jsem, jak z práce pomalu šly černých mužů stíny v sboru, v jich tvářích stopy divých zápalů a v očích záští, blesky vzdoru. U dílen vrat jich ženy čekaly, cár kryl jich údy – Jádro lidu! – tupými zraky kolem těkaly, v nichž nestoudnost jsem čet’ neb – bídu. Mhla tála v dešť – kol vlhké dláždění, jak na ně z výhní světlo blesklo, se mihlo náhle v rudém zardění a celé se jak krví lesklo. A já se ptal, zda takto lidstvu dnes den lepší budoucnosti vstává? A měsíc kutálel se v mračen směs jak v černý pytel sťatá hlava.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

243. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MLADÝ HROBNÍK ZPÍVÁ. (František Taufer)
  2. CAUSERIE O ROZKOŠI TVOŘENÍ. (Antonín Klášterský)
  3. Letní noc, nebe plné hvězd, (Karel Babánek)
  4. ZAVÁTÝM V POUŠTI. (Bohdan Kaminský)
  5. Píseň. (Bohdan Kaminský)
  6. Nepřítel. (Karel Nejč)
  7. Píseň horníkova. (Augustin Eugen Mužík)
  8. DEN LÁSKY (Stanislav Kostka Neumann)
  9. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)
  10. II. HVĚZDNOU NOCÍ. (Antonín Klášterský)