Zjevení.

Jaroslav Vrchlický

Zjevení.
Kdys vtělil se bůh v čistý mramor řecký a pozděj v tělo ženy, týž a jeden, vždy nabízel tak člověku svůj eden, mír, štěstí milenců a úsměv dětský. Tu volal „Láska!“ a tam žehnal Krásou, tam „žijte v štěstí“ a tu „milujte se!“ však jeho hlas – hlas zbloudilého v lese, i odešel a skryl se mračen řasou. A mluví jen juž v tónech nebo v básni. Ó kdyby raději chtěl bleskem býti a plameny v ta čela tupá vrýti: Chci, buďte lidmi, svobodni a šťastni! 88