Bůh.

Jaroslav Vrchlický

Bůh.
Když člověk cítil, že mu pevně noha tkví v zemi, kde jen otročiti musí, v jho když spjal živly, když zřel, jeho vloha jak stihla hvězdy v tajné jejich dráze: tu zapomněl, jak hlína hrobu dusí a silou tura strhal všecky hráze a pravil: Nač mi boha? Strh’ oltáře a zhasil jejich plamen a pravil k sobě: „Konečně jsem volný, co můž mi dáti modla, obraz, kámen?“ Svůj rozum v prázdnu duše modlou vztyčil, leč v tom juž pocit uchvátil jej bolný, strom pochybnosti v srdci mu tam klíčil, kde víry vysch’ mu pramen. A dále hnal se jako dítě chtivé, jež hračku, aby, co v ní zřelo, zláme, a všady hledal svoje štěstí lživé; však jeho bůh, jejž vyhnal ze své lebky i ze srdce, jež každý přelud klame, stál u hrobu, stál dětské u kolébky – a odpouštěl jak dříve. 139
Básně v knize Sfinx:
  1. Místo prologu.
  2. Otázka bez odpovědi.
  3. Duo z pravěku.
  4. Proroci.
  5. Persepolis.
  6. Kohelet.
  7. Marsyas.
  8. Na dvě antické masky tragoedie a komoedie.
  9. Přísaha efebů.
  10. Žal Kyklopa.
  11. Kybela.
  12. Klythie.
  13. Vina.
  14. Quis ut deus?
  15. Báj Indiánů.
  16. Vereščagin.
  17. Dítěti básníka.
  18. Na vetchém listu tajuplné rysy.
  19. Noční jízda.
  20. Kallisto.
  21. Pod křížem.
  22. Svit nad vodou.
  23. Zda čítáš, Pane...
  24. Kněz a voják.
  25. Z přístavu.
  26. Setkání.
  27. Sám šel jsem...
  28. Děti XX. věku.
  29. Jsme jako zrní...
  30. Poslední slitování.
  31. Hlasy.
  32. Zjevení.
  33. PŘI OBJEVENÍ NOVÉ PYRAMIDY V MEYDUNU.
  34. Rozhovor.
  35. Kariatidy.
  36. Kritikům.
  37. Genius.
  38. Pohrdání.
  39. Ne, nesmíš zmlknout, bouřná moje písni!
  40. Vzpoura soch.
  41. Prolog.
  42. Země.
  43. Duma.
  44. Venuše.
  45. Jak často, lidskosti, tvůj pablesk svatý
  46. Fuga.
  47. Chram dobroty.
  48. Svítilna Diogenova.
  49. Bůh.
  50. Jitro lidstva.
  51. HYMNA LAZAROVA.