Z PAMÁTNÍKU.

Jaroslav Vrchlický

S věčné básně kaskadami Tobě podávám jen sebe, ať se zavrou již nad námi, vždycky otevrou nám nebe. Nechť je budem čísti sami, mne v nich najdeš, já vždy – Tebe! Sama! Sama! V samotě život ti plyne; chmurné drama kdes bez ohlasu hyne... A já to nevěděl, já váhal, blížit se k tobě, teď dvojí cítím žel... Snad mohli jsme něčím být sobě. Můžem’ ještě? Jako dva, kdož sobě přejí, květů deště aspoň v snech pro sebe chtějí! Dnes teprve to vím, my mohli přilnout k sobě. Je pozdě? – Vše dým? Či všecko již v jednom spí hrobě?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

289. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Za Tvoji lásku. ( K. Egor)
  2. Po smrti. (Bohdan Kaminský)
  3. PÍSEŇ O MRTVÉM MĚSTĚ. (Karel Červinka)
  4. METEMPSYCHOSIS. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Mrtvým. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Melodie. (Jaroslav Vrchlický)
  7. SPÁT... (Božena Benešová)
  8. Má duše se ti celá podává. (Růžena Jesenská)
  9. PÍSEŇ VEČER, KDYŽ PŘICHÁZELA TMA. (Karel Červinka)
  10. Večer. ( K. Egor)