V sladké touze.

Jaroslav Vrchlický

Juž hory v slunce západu se zastkvěly a bledly, a temné olše nad vodou tajemný hovor vedly. Jich listí v svitu měsíce tou pověstí se chvělo, že zahledím se v oči Tvé a slíbám Tvoje čelo. Že Ty se ke mně přitulíš, jak strom se k stromu sklání, a v srdci mém že spočine Tvé lásky požehnání. Byl v šeru to Tvůj bílý šat aneb stín lesní víly? – Já k srdci sáhnul náhodou, však – nebilo v tu chvíli.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

111. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. To slunce mi zapadá do snů. (Růžena Jesenská)
  2. Jezero. (Herma Pilbauerová)
  3. CHVÍLE (Otokar Fischer)
  4. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  6. OČAROVANÉ ÚDOLÍ. (Eliška Krásnohorská)
  7. VIII. Rusalky. (Josef Svatopluk Machar)
  8. VEČERY SNOUBENCŮ. (Antonín Sova)
  9. Ze vzpomínek. (Bohumil Forman)
  10. Ve skalách pěšina... (Rudolf Richard Hofmeister)