Měsíc po bouři.

Jaroslav Vrchlický

Kdo, přírodo, rozrývá tvoje boky, nového žití aby vrh’ tam símě? Jak Herkul neseš klidně svoje břímě, vždy pučí stromy a vždy vrou tvé toky. Hrom duní z dálky jak vzdálené kroky... Bůh neznámý snad přepad’ tě, když v zimě jsi spala, zlekána teď zvedáš týmě, na tvářích růží nach máš přehluboký. Tak snil jsem. Jarní bouře přešla právě, a černé stromy mokré deštěm zřely v azurné nebe. Kdes pták hlučně zpíval. A na západě rudé ve záplavě stud země mřel a velký měsíc skvělý na ňadrech země v slzách tvář svou skrýval.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
v této básni jsme nalezli 1 osobu; je označena takto

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

543. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  2. Květnová reverie. (Antonín Sova)
  3. Z toulek samotáře. (Emanuel z Čenkova)
  4. Na Hostýně. (František Táborský)
  5. MONTE CARLO. ( H. Uden)
  6. V dusné noci. (Jaroslav Vrchlický)
  7. SVATEBNÍ CESTA. (Emanuel z Čenkova)
  8. Venus vulgivaga. (Jaroslav Vrchlický)
  9. JAKO ŽENA. (Pavla Maternová)
  10. Dětská vzpomínka. (Antonín Sova)