Co má bába povídala.

Jaroslav Vrchlický

Má bába – budiž lehounká jí země, sbor andělíčků ať jí v nebi zpívá a hraje, jak si přála, dokud živa když moje vlásky hladívala jemně – o lese vyprávěla přetajemně, kde podivná moc neznámá se skrývá, jak vejdeš v jeho šero, jež se stmívá, kdos políček ti dá, až zní to temně. Má dobrá bábo, často na tvou báji teď vzpomínám, až přecházejí oči, co bloudím v české poesie háji. Neb kdokoli tam s novou knihou vkročí, ne jedna rána, leč ze všech stran řítí se na něho ran jako krupobití!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

273. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Snění v lese. (Alois Škampa)
  2. I. Zní hvozdem vlhkým toužná píseň táhlá (František Leubner)
  3. Melancholie večera. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Druhé psaní. (Jan Červenka)
  5. NOCTURNO. (Josef Merhaut)
  6. TO PRCHÁ MLÁDÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Pavučiny. (Julius Alois Koráb)
  8. DĚTSKÉ SNY. (Jaroslav Vrchlický)
  9. III. Na palouku života (Karel Mašek)
  10. Astrám. (Alois Škampa)