JÁ.

Jaroslav Vrchlický

Ne, nebudu již jiný! Jsem zrovna jak ten pták, prorážím noční stíny svým letem do oblak. A musím znovu zpívat, nechť v srdci tisíc střel, jak moh’ bych v svět se dívat a němým býti chtěl? Můj Bože, co tu krásy, jen kam se pohneš kol! a vše se k zpěvu hlásí a rdousí v ňadrech bol. Jen všecko plně vnímat, jen cele, silně žít! hned bude bolest dřímat, ty musíš šťastným být!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

584. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na štěstí čekám po léta, (Božena Benešová)
  2. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  3. Umlkám. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Zase budu zpívat!... (Rudolf Richard Hofmeister)
  5. LXXXIV. Jarní noc (Adolf Heyduk)
  6. TUCHY (Antonín Sova)
  7. Vodomet. (Alfons Breska)
  8. Jednou, až v šeru předpeklí (Jiřík Luděk Moravský)
  9. MĚJ MNE RÁD! (Josef Lukavský)
  10. V podzimní den. (Adolf Heyduk)