Kvítí jeseně.

Jaroslav Vrchlický

To bude již jen chudé kvítí, jak podává je listopad, co bude ještě oku zříti, z těch pošlapaných ze zahrad. Pár macešek se slzou v oku, přihořklé routy lupínek, pár svlačců staré vrbě k boku se pnoucích s mořem vzpomínek. Víc jeseň nedá. Kde dřív leta žeň hýřila, tam ledový dech zavládne a všecko smetá a na vše hrobem odpoví. Květ chudý ošlapaných mezí pln resignace, bez pýchy, mroucímu schýlen ku vítězi, už schýlí sám své kalichy. Však smutný vítěz brvou nehne, ni reflex světla nechytí, až první sněžná závěj lehne na ústa mu i na kvítí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

90. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ocúny. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Listopad. (Alois Škampa)
  3. Západy. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Říjen. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NA MÝTINĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Žluté květy. (Antonín Sova)
  8. OCÚNKY. (Jaroslav Vrchlický)
  9. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)
  10. Píseň konečná. (Jan Červenka)